Blackout, já a -ismy
Když jsem ve čtrnácti poprvé otevřela svůj zbrusu zděděný notebook HP, který velikostí i vahou směle konkuroval pytli brambor, neměla jsem ani ponětí, co jsou sociální sítě. Moje blažená nevědomost o existenci vnějšího světa, který by sahal za hranice Evropy (té střední) trvala několik (mnoho) dalších let, během kterých se moje činnost na počítači omezovala na pár jednoduchých, ale zapeklitě návykových karetních her typu Solitaire a textové editory, ve kterých se veškeré mé psaní shlukovalo do nečitelných sloupců něčeho, co nápadně připomínalo spíše programovací jazyk než nemotorné začátky nadaného spisovatele. Během období temnoty, do kterého mě přivedl nečekaný blackout mého prvního notebooku (psal se rok 2010 a s ním má první seminárka) jsem nenávratně ztratila veškerá svá dosavadní díla (nenapravitelná, pro lidstvo devastující ztráta rozměrů devastující ztráty Alexandrijské knihovny) a byla nucena si pořídit počítač nový. Má touha vypadat jako všichni kolem mne, spolu s m
